Český James BOND vyslán na tajnou misi do Španělska: jak se daří španělským zemědělcům?
Propojování zodpovědných agroekologických zemědělců může mít mnoho podob. Se síťováním nám v současné době pomáhá i právě běžící evropský projekt Horizon 2020 BOND: Bringing Organization and Network Development to higher levels in the Farming sector in Europe, ve kterém je nezisková organizace AMPI (Asociace místních potravinových iniciativ, o.p.s.) jedním ze 17 partnerů z 12 evropských zemí. Celý projekt řídí Angela Hilmi z anglické univerzity v Coventry. Vraťka Janovská z CooLAND se stala hlavní organizátorkou hladkého průběhu projektu za Českou republiku.
Projektů na spolupráci evropských zemědělců a ochránců přírody bylo Evropskou unií podpořeno již mnoho. BOND ovšem dosavadní projekty přesahuje zadáním, velikostí, strukturou a přímým napojením na mezinárodní instituce typu FAO nebo Evropský parlament. Hlavním cílem je během tří let vytvoření silných, dynamických a efektivních organizací s důrazem na využití velkého potenciálu spolupráce mezi farmáři i ostatními správci venkovské krajiny.
Celkem velkou pozornost věnuje projekt školení klíčových pracovníků, kteří pomohou budovat silnější organizace s dopadem na podporu agroekologických zemědělců. Proběhne desítka síťovacích workshopů, vznikne portál pro (mladé) angažované zemědělce, odehrají se čtyři regionální politicky laděné kulaté stoly se zemědělci, správci půdy a tvůrci politik. BOND vychází z přesvědčení, že má-li zemědělství prospívat venkovu i městu, je třeba podniknout a naplnit něžná, trefná a zároveň zásadní politická rozhodnutí. BOND vytvoří i film, který bude ilustrovat propojenost farmářů s přírodou a jejich důležitost pro lidskou společnost obecně.
Projekt začal v listopadu 2017 a bude nám usnadňovat cestu v síťování zodpovědných zemědělců až do roku 2020. V projektu BOND je také naplánováno 6 studijních cest do šesti zemí EU za účelem poznání místních úspěšných příkladů. Prvním krokem, který AMPI v projektu BOND podniklo je, že jsme začali hledat české Jamese Bondy mezi zodpovědnými zemědělci. Hledáme totiž agenty, kteří s námi společně budou vytvářet podmínky pro zdravější zemědělskou krajinu. Byli jsme úspěšní a nakonec jsme vybrali 4 zástupce, které Vám postupně představíme společně i s jejich zkušenostmi a zážitky ze studijních cest, které podniknout v rámci projektu.
Prvním vyslaným agentem byl Vojta Veselý z Biostatku ve Valči, který zásobuje 3 pražské KPZ svými ovčími sýry a zeleninu pěstuje pro okrasu místa. Místo sdílí se stádem mléčných ovcí vypásajících doupovské podhůří: pastviny, zámecký park, přírodní památky i sady starých odrůd. Dalšími obyvateli jsou několik kolonií včel obývajících maringotku a dva evropští dobrovolníci. Za kancelář, kuchyň i společenský prostor pro sousedské a komunitní akce jim slouží jurta. Na Biostatek ve Valči přijíždějí nejen WWOOFeři, ale zaměstnání tam nacházejí i lidé s chabou orientací na otevřeném i chráněném trhu práce.
Vojta o svém statku píše: “Žasnu, kolik aktivit a produkce je možné na výměru kolem 10 hektarů navázat, aniž by člověk způsoboval škody na přírodě, místní infrastruktuře, třetímu světu a životnímu prostředí vůbec. Momentálně si na otázku, proč nemáme v Česku takových pulzujících plácků za vesnicí tisíce, odpovídám strohým: nedostatek půdy (access to land).”
Vojta se vydal v chladných dnech na přelomu února a března (26. 2. – 2. 3.) ohřát do deštivého Španělska. Z cesty do Španělska vzniklo i krátké video, podívat se můžete zde.
Vše organizovala organizace COAGCV, která je součástí Coordination of Organizations of Farmers (COAG), první profesionální zemědělská organizace ve Španělsku založená v roce 1977. COAGCV podporuje udržitelné potravinové modely a dobré podmínek pro drobné zemědělce.
Vojta se na cestě dozvěděl dost zajímavého a něco z toho vybral k detailnějšímu popisu na CooLAND blog.
V další části blogu jsou zážitky, které pro nás Vojta sepsal:
Zažil jsem si úplnou kongresovou turistiku: letiště, resort, /: case studies, resort :/, letiště. Ani jedna návštěva památky, žádná zábava, ani minuta rozchodu. Pouze projekt a stále tentýž kolektiv: Vojin – zemědělský teoretik a semenář z Bosny, Deirdre Anne ze Skotska, která si pronajímá zeleninovou farmu, biobedýnkaří a je profesionální zemědělskou odborářkou, zajímavý byl i Konstantinos, který na Krétě zpola legálně zavařuje houby a bylinky a uvádí je do oběhu, Fotios od Atén pěstuje fazole pro přímý prodej a pšenici do piv s Amstel etiketou a dalších sedm zemědělství blízkých Evropanů, z nichž většina nemluvila anglicky nebo dokonce vůbec, což vede k jejich zapomnění. Dobrá polovina z nás dorazila s okopanýma farmářkama, jako bychom chtěli sdílet i kus svého domácího pole usazeného v bagru podrážky. Módu jsme do Valencie tedy honit nepřijeli.
V této partě jsme se skoro týden pohybovali ve Valencii a okolí, tedy kraji velkém jako Morava s pěti milionovou populací a metropolí, kde mezi výpadovkami leží pár set metrů velká pole se saláty, cibulí a artyčoky. Když ne se zeleninou, tak se zákrsky pomerančovníků. Jako naše zákrsky vypadají, ale možná jsou tak velké tradičně.
Pokud je plocha nevyužívaná nebo rolník končí s hospodařením, může využít služeb jedné z pracovních skupin valencijské radnice jménem Land Bank. Ta iniciuje hovor mezi vlastníky půdy na jedné straně a zájemci o její zemědělské využívání na straně druhé. Hovor ideálně vyústí v dohodu o pronájmu za peníze, za výpěstky nebo jen tak gratis. Ideálně na 5 let s předpokládaným prodloužením. Pokud se hovor začne stáčet k obchodování s půdou, dává radnice od akce ruce pryč. 13 rodin by bez úřední mediace dneska nehospodařilo a 40 ploch velikosti zahrádky o rozloze 4 hektary na své nové rolníky stále čeká. Každá z nich má i svůj profil na internetu.
Na obrázku vidíte za stolem dva bývalé farmáře, předsedu radniční pracovní skupiny a úplně vlevo farmáře nového, který své rodině zajišťuje živobytí na 5 hektarech mandloňových sadů. Ostatní noví uživatelé půdy jsou však většinou malí hobby zahrádkáři. Nejde tedy o záchranu zemědělství v okolí krajského města, ale spíše o podporu zájmového farmaření. Tím nechci snahy Land Bank shazovat, spíše poukázat na pohodlí, ve kterém se zemědělský sektor ve Valencii nachází, že radnice má kapacity věnovat se propojování tak úzkých skupin obyvatel pro využití v součtu několika málo hektarů půdy. Je ironií osudu, že se částečně jedná o plochy, které radnice před deseti lety vytipovala pro rozvoj a výstavbu. Připomeňme organizaci Prázdné pozemky, o které jsme psali v blogovém příspěvku Prázdné pozemky – iniciativa, která vrací život do mrtvé půdy i krajiny. Prázné pozemky se snaží o propojení opuštěných pozemků s aktivními zájemci o šetrného využití pozemku. Rozdíl je ovšem ten, že ve Valencii iniciativu nevedou zapálení jedinci z řad dobrovolníků, ale krajský odbor se vším byrokratickým zázemím, které úřad umí poskytnout.
Další ukázka dobré praxe ve Valencii se opět týká veřejné správy. Úřad pro zdraví a bezpečnost potravin zastává tutéž roli jako naše veteriny, hygieny, ČOIky a potravinové inspekce dohromady, které se chovají z definice primárně kontrolně až sankčně. Ten valencijský je však svým lokálním výrobcům potravin nakloněn. Vydává návody, jak připravit k prodeji čerstvou zeleninu, jak si vybavit zpracovnu pro zavařeniny, sýry či maso včetně ryb za splnění evropských rámcových pravidel, i jak správně vyplnit který dokument.
Úřadu předsedá padesátník Eduardo, mikrobiolog, modrý svetr v čele stolu, kterého napjatě posloucháme a nestačíme závidět svým valencijským kolegům. Eduardo svých 90 inspektorů posílá zjišťovat, zda farmáři, rybáři, cukráři… jeho návody používají správně, zároveň je však posílá radit, jak praxi sladit s pravidly. Poučení o evropské legislativě výroby potravin je plně zajištěno státními úředníky a zemědělští poradci mají čas řešit s farmáři praktické a provozní záležitosti. Čeští státní kontroloři v konkrétních případech radit nesmí, (klidně to vyzkoušejte, zajděte na veterinární správu konzultovat projekt budoucí minimlékárny…) Dosvědčuji toto vysvětlení z úst svých krajských kontrolorů: “producenti se na naše rady budou ve sporných případech odvolávat. Třeba postaví naprosto nevyhovující olbřimovací linku za dva miliony s tím, že jim to poradil náš nějaký kolega a že se teda bude soudit. To přece nejde, chápete?” Zatímco výrobce pesta z Valencie si stáhne vzor provozního řádu z oficiálního webu radnice, u nás státní správu suplují nadšení zpracovatelé, kterým – s nadsázkou – došla trpělivost a všimli si, že evropské normy svazující nejsou, zatímco naše národní interpretace je nejednotná (kraj od kraje) a pro jistotu víc striktní, než je nutné nebo dokonce zdravé. Řešení nenabízím, leda z trucu přestat ty srozumitelné a návodné brožury vydávat. Právě vyšla další čerstvá, aktuální a skvělá: Faremní zpracování ovoce a zeleniny v ekologickém zemědělství.
Troufl jsem si položit smělou otázku, na kterou Eduardo bez rozmýšlení odpověděl zřetelným „ano“. Zněla zhruba takto: „Nabídka mnoha malých producentů snižuje závislost konzumentů na velkých, řekněme průmyslových výrobcích. Pokud by pravidla a návody vydávané vaším úřadem byla omezující, nabídka malých klesne. Cítíte tlak velkých producentů na zpřísnění pravidel?“
Dalším příkladem, jak se ve Valencii snaží aktivně podporovat lokální producenty, je tržnice La Tira de Contar – Mercavalencia. Velmi přístupný web vytvořený s ohledem na starší generaci farmářů, u kterých se rozvoj digitálních kompetencí nepředpokládá. Jste-li restauratéři, zpracovatelé nebo jednou za čas zavařujete okurky, určitě navštivte tuhle tržnici. Jeďte autem, protože nakoupíte po přepravkách. Rudl vám tam někdo půjčí. V jedné hale pořídíte výpěstky výlučně místních farmářů, ve vedlejší má své ovoce zeleniny cca 80 obchodníků z různých koutů Španělska. Ve Valči pomalu dojídáme avokáda z Granady, kterých šla koupit také minimálně celá bedna.
Mimo areál tržnice stojí obří chladící box se zeleninou pro supermarkety s odlišnou a od Meravalencia oddělenou formou nákupu a distribuce. Tam jsme nešli, spíš jsme si šli zdřímnout během snídaně – vstávali jsme před čtvrtou, abychom zažili ranní pestrou nabídku ryb, které přes noc vytahali rybáři z moře. Tuto část výletu zmiňuji opět kvůli podpoře zemědělství ze strany veřejné správy: tržnici provozuje Valencia City – radnice a zakládající dokumenty neobsahují ani slovo o zisku nebo odměnách. Jak tento model přenést do Česka? Tržnice by mohla stát někde mezi Roudnicí, Pardubicemi a Prahou, poněvadž tam někde je úrodné Polabí. Ale kdo by tam co byť jen během sezony prodával? Řepku s krmnou kukuřicí a pro zpestření něco z dovozu?
Poznávací výlet vedl po dobře vybraných příkladech dobré praxe a když nám nestačilo poznávat pouhým rozhlížením se, zeptali jsme se průvodce tím kterým místem. Tržnicí nás prováděl Juan (ale prý má doopravdy jiné nevyslovitelné jméno…) a věděl toho hodně, historie areálu sahá pár staletí zpět. Ale nejen tou se liší od komerčních provozovatelů tržnic, kteří se chovají tržně. Rozdíl Juan ilustroval na tzv. obložnosti: poskytnutí prodejního prostoru je služba, tím pádem tak urputně nesledujeme, jak je tržnice naplněna prodejci. Žádný zájemce o “flek” nesmí být odmítnut a zvyšující se zájem o flek nesmí zvyšovat jeho cenu. Musí tedy tržnici rozšiřovat do foroty. Před hospodářskou krizí přistavěli křídlo jedné z hal, ačkoli měli kontrakty ani ne na desetinu prodejní plochy. Žádný biznismen nezačne stavět před udáním alespoď tří čtvrtin, poněvadž to ekonomicky nedává smysl. Veřejným zájmem je však rozvoj malých zelinářů, tvrdil Juan, ale říkat jim, že halu postavíme, až jich bude víc, nedává smysl nijak. Zeleninu do foroty pěstovat nejde. To ve Valencii vědí, dodává Juan přesvědčivě.
Veřejná správa vstupuje ve Valencii do zemědělského, zpracovatelského i distribučního kolečka aktivně a poučeně. Lidé sedící ve funkcích pamatují kácení pomerančovníků pro budovy zmrzlinářských koncernů a vědí, že rajčata z Andalusie vznikají i chutnají jinak, než rajčata jejich. Starosta Alziry (jižně od Valencie) se s námi setkal na farmářském trhu, hrdost z něj sálala a byl k roztrhání trhovci. Přímé vazby farmářů na konzumenty a opačně mají ve Španělsku tradici, která zůstala silná dodnes. Dlužno dodat, že místní zemědělci dají i 4 sklizně téže zeleniny ročně: přes plot jsme nahlédli do zahrady velikosti fotbalového hřiště, která zásobuje 20 podílníků (EUR 400 + samosběr 3kg koše farmářovo výpěstků týdně). Nám tu podmínky v únoru dovolí leda polníček z foliáku a z venku leda s velkým vypětím topinamburi. Březen už je lepší, ale rajčata dozrajou jen jednou za sezonu.
Mimo úřady jsme navštívili i neziskovou iniciativu zapojující do zemědělství nezletilé zločince, odběrné místo zeleniny, vajec a pekárenských výrobků, také jsme si poslechli o tamní zastřešující organizaci Agroicultura pro Participatory Guarantee System (tzv. pídžíes) a do češtiny leda kostrbatě nebo opisem jako lokálně zaměřené systémy zajišťování kvality. PGS se u nás věnuje Pro-Bio LIGA v rámci projektu EATingCRAFT – EduAction Towards the CReation of Alternative Food neTworks.
Zároveň se mezi západními zemědělci pro popis správné praxe přestává užívat slovo eko, bio nebo organic a nahrazuje je všeobjímající název „agroekologický“. Termín si pamatujte, i do našich zemí se začíná vkrádat a CooLAND blog tomu také pomůže.
Cesta to byla náročná 🙂
